Prožitková fotografie: obraz jako cesta k sobě

Fotografii většinou vnímáme jako způsob, jak zachytit svět kolem nás. Každým stisknutím spouště ale současně děláme řadu osobních rozhodnutí: čeho si všimneme, k čemu se přiblížíme, co ponecháme mimo obraz a který okamžik se rozhodneme uchovat. Fotografie proto nezobrazuje pouze vnější skutečnost. Vždy v ní zůstává také něco z člověka, který ji vytvořil.
Fotografie bývá spojována především s výsledným obrazem. Zda je správně zaostřený, dobře komponovaný a technicky povedený. Mě však postupně začala zajímat jiná otázka: Co se děje s člověkem během fotografování?
Čeho si všimne? Co ho přitahuje? Jaké pocity, vzpomínky nebo asociace v něm fotografovaný motiv probouzí? Právě z těchto otázek postupně vznikal můj koncept prožitkové fotografie.
Jak koncept vznikal
Při jeho vytváření jsem se inspirovala všímavou fotografií, směrem Dharma Art, smyslovým poznáváním a přístupy pedagogů umělecké školy Bauhaus. Především mě oslovovalo propojení subjektivního prožitku s poznáváním barev, tvarů, materiálů a zákonitostí obrazu.
Koncept jsem dva roky rozvíjela a ověřovala při práci s dětmi a dospívajícími ve fotografických kurzech. Později jsem se tématu věnovala také ve své diplomové práci Bauhaus jako východisko k výuce fotografie dětí a dospívajících. Fotografii jsem v ní pojímala nejen jako technickou disciplínu, ale jako svébytný vyjadřovací jazyk, který může rozvíjet všímavost, tvořivost, smyslové vnímání, vizuální gramotnost a sebepoznání.
Některé fotografie, které během kurzů vznikly, můžete vidět také zde na webu.
Pět principů prožitkové fotografie
Prvním principem je všímavost. Člověk se učí zastavit, dívat se pozorněji a vnímat známé věci novým způsobem. Nejde pouze o hledání výjimečných námětů. Smyslem je objevovat význam také v obyčejnosti.
Druhým principem je zapojení smyslů. Přestože fotografie pracuje především se zrakem, samotnému fotografování může předcházet dotýkání, naslouchání, vnímání vůní, pohyb nebo práce s tělem. Smyslový zážitek pomáhá prohloubit kontakt s fotografovaným motivem.
Třetím principem je svobodná volba. Fotograf sám rozhoduje, kam obrátí pozornost, jak blízko přistoupí, co zahrne do obrazu a co z něj vyloučí. Vytváří tak vlastní vizuální prostor a hledá osobitý způsob vyjádření.
Čtvrtým principem je experimentování. Prožitková fotografie nemusí zůstat uzavřená pouze ve fotografickém médiu. V kurzech jsme ji propojovali s kresbou, malbou tuší, koláží, frotáží, hudbou, pohybem nebo tvorbou prostorových objektů. Nešlo o napodobování předem daného výsledku, ale o hledání prostřednictvím vlastní zkušenosti.
Pátým principem je reflexe. Význam fotografie se někdy ukáže už při jejím vzniku, jindy až při pozdějším prohlížení. Důležitou součástí práce proto mohou být otázky:
Co mě na tomto motivu zaujalo? Jak jsem se při fotografování cítil/a? Co na snímku vidím nyní? Co mi připomíná?
Co se objevovalo při práci s účastníky
Při dlouhodobějších zadáních se postupně začínal ukazovat osobní rukopis jednotlivých účastníků. Někdo opakovaně vyhledával světlo, jiný detaily, výrazné kontrasty, přírodu, opuštěná místa nebo situace mezi lidmi.
Jedna studentka například při cestách do školy pravidelně fotografovala východy slunce. Postupně vytvořila sérii s jemnou pastelovou barevností, která by při jednorázovém zadání pravděpodobně nevznikla. Jiný student dlouhodobě zachycoval proměny rekonstruovaného mostu. Z obyčejného místa se stala časosběrná studie prostředí, kterým každý den procházel.
Při aktivitě nazvané Fotorybaření si účastníci vybrali jedno místo a čekali, co se v něm odehraje. Neměli hledat předem vymyšlený obraz. Měli chvíli zůstat bez plánu, vnímat zvuky, světlo a pohyb a pořídit pouze jeden snímek. Pro některé bylo nejtěžší právě čekání. Omezení je ale vedlo k větší trpělivosti a soustředění.
Prožitková fotografie pro mě není jen o vytváření technicky dokonalých snímků. Je způsobem, jak se učit dívat – pozorněji, citlivěji a s větší otevřeností vůči světu i sobě.


Komentáře